Příběh Apartmánu Danuše je pevně zakořeněný v historii místa i rodiny, která ho dnes spravuje.
Hlavní stavení, které se nachází vedle dnešního apartmánu, bylo postaveno na konci 18. století. Budova samotného apartmánu bývala původně stodola z roku 1937, která spolu s domem patřila tehdejším německým obyvatelům Horní Libchavy.
Po roce 1945, kdy došlo k odsunu německého obyvatelstva, přešly obě nemovitosti do rukou nových majitelů z tehdejšího Československa. V roce 1977 je získává otec současného majitele, který se pustil do rozsáhlé a náročné rekonstrukce. Ta trvala téměř čtvrt století a vyžadovala nejen mnoho sil, ale i trpělivosti a lásky k místu.
V roce 2010 přechází dům i stodola do rukou současného majitele, který přetváří stodolu na rodinný dům – původně určený pouze pro potřeby své rodiny. Myšlenka na vybudování apartmánu přichází v roce 2022, v době, kdy se pandemie COVID-19 pomalu stávala minulostí.
To, co tehdy znělo jako sen a možná i trochu jako fantazie, se v roce 2023 stává skutečností a vítáme první hosty.
Pokud vás historie domu zaujme, v apartmánu najdete malý almanach, kde se můžete dozvědět víc – nejen o samotné přestavbě, ale i o příbězích, které se s tímto místem pojí.
Jsme rádi, že můžeme tuto historii sdílet s vámi.
Historie vzniku Apartmánu Danuše
26. červenec 1977 – 2023
Příběh začíná, chalupa startuje,
stodola čeká na svou šanci
Tady to všechno začíná. Je 26. červenec 1977.
Tatínek současného majitele si plní sen. Chalupa se právě dostává do hlavní role – první úpravy, první plány, první víkendy s kladivem a nadšením. Stodola stojí vedle, nenápadná, trpělivá… a čeká.
Její chvíle přijde, ale až za více než 30 let. Tatínek současného majitele nepochybuje ani vteřinu – ví, že to jednou bude krásné.
Maminka? Ta doufá, věří… a tiše počítá, kolik to asi bude stát. Současný majitel? Ten tehdy netuší vůbec nic.
Čtyři roky po koupi a pořád to stojí… hlavně na naději
Tatínek současného majitele pózuje se směsí odhodlání a mírného šílenství – což se u rekonstrukce hodí. Vedle něj současný majitel Jiří Ort, tehdy ještě malý a nic netušící.
Maminka Danuše v pozadí s výrazem „místo dovolené u moře máme tohle?!“. Chalupa zakoupena v roce 1977 a jak vidno, idylka zatím hlavně na papíře. Ale právě tady začal příběh, který dnes dýchá na hosty pohodou. No dobře – tehdy spíš omítkou a mrazem.
Stodola, brambory a velké sny
Pohled z dolní silnice odhaluje tehdejší realitu: dům ještě v přestrojení za stodolu, zahrada zatím jen v představách – a v praxi pole plné brambor. Tráva všude, kromě místa, kde se právě někdo snažil najít třeba ztracený gumák.
Sen o útulném apartmánu byl zatím ve fázi „bramborová vize“. Ale jak se říká – kdo nezasadil, ten nesklidí. A kdo měl stodolu, měl aspoň kam schovat motyku.
Pohled z druhé strany času
I z této strany dům stále hrdě nosil kabát stodoly. Dnešní terasa a vchod do apartmánu tu ještě nebyly – a dveře? Ty se teprve chystaly na svůj velký debut.
Okolí připomínalo spíš přírodní rezervaci než zahradu, ale v hlavách tehdejších majitelů už klíčil plán.
Současný majitel byl tehdy ještě malý a netušil, že jednou bude právě tady vítat hosty, kteří se budou ptát: „Tohle byla fakt stodola?“ A on s úsměvem odpoví: „Jo, a já jsem tehdy řešil maximálně, kde je moje autíčko.“
Terasa v plenkách,
sen v plné síle
Na fotce to zatím vypadá jako staveniště s ambicemi: haldy kamení, písek, plevel, lešení a tráva, která se tváří, že tu bude navždy. Terasa? Zatím jen myšlenka mezi hromadou materiálu.
Současný majitel už není malý – je skoro čtyřicátník a právě staví dům. Netuší, že přesně tady bude jednou terasa k apartmánu. Zatím plní sen své manželky… a začíná chápat, co znamená slovo „dřina“.
Ale jak se říká – za každou krásnou terasou stojí muž, který si myslel, že to bude hotové do podzimu…
Prach, trámy a výhled do obýváku
Hrubá stavba nabírá na síle –trámy, zdi, špína a všudypřítomný prach. Prostor se stále vyklízí, zatím se jen formuje budoucí dům. Apartmán? Ten je zatím jen vzdálená myšlenka, která se krčí někde mezi pytli s maltou.
Podlaha chybí, takže je krásně vidět spodní část domu – konkrétně obývací pokoj současného majitele. Ideální pro rychlé dorozumívání: „Hoď mi metr!“ – „Kam?“ – „Do obýváku!“
Apartmán ve fázi: Tetris
Tady to vypadá, jako když se sešly všechny věci, které už nechceme, ale ještě nemáme srdce vyhodit. Kolo, kočárek, míč i schody, co už dávno nikam nevedou. Všechno připraveno na velké stěhování – směrem k něčemu krásnějšímu a (konečně) obyvatelnému. Zatím to chce hodně představivosti. A pevné nervy.
Bývalá půda se připravuje na nový život
Prostor je vyklizený, nářadí pečlivě rozložené, materiál nachystaný – a kdo má dobré oko, najde i svačinu pro řemeslníky, strategicky ukrytou mezi pytli.
Bývalá půda zatím netuší, že se z ní stane místo pro hosty, pohodlí a ranní kávu na terase. Zatím se tváří jako staveniště s ambicemi – prach, trámy, a ticho před bouří.
Díra ve střeše, budoucnost na obzoru
Na fotce je díra ve střeše – tam, kde jednou bude střešní okno. Kolem holé cihly, žebřík, materiál…
Tohle je přesně to místo, kde je dnes gauč. A je dost možné, že právě na něm někdo sedí… a prohlíží si tuhle fotku.
Takže pokud se rozhlížíte kolem sebe a říkáte si „Tohle byla díra ve střeše?“ – ano. Byla.
Schody do budoucnosti. Zatím bez budoucnosti.
Zatím to vypadá jako obyčejná zahrada se svým svahovým šarmem, boudou pro psa a schody, co vedou spíš do představ. Ale v hlavách už tu roste terasa, co jednou bude tak pohodlná, že se tu bude chtít sedět i v teplákách. Zatím je to spíš ‚představ si‘, než ‚posaď se‘.
Vstup na terasu.
Zatím jen pro odvážné a v holínkách.
Bouda zmizela, ale místo ní tu zatím vládne kopec a hromady hlíny. Rostliny čekají u zahradníka, zídka se zatím ani nezačala stavět a terasa… ta zatím čeká, až se někdo odhodlá. Tudy se jednou bude chodit, zatím se tu hlavně zakopává.
Schody už vědí, kam jdou.
Terasa zatím hledá směr.
Terasa už se tváří, že je na světě – schody vedou správným směrem, výhled je slibný, ale dlažba zatím chybí. Kamení a geotextilie se rozvalily jako by to bylo finále, ale rostliny zatím čekají bokem, než jim někdo udělá místo. Lopata odpočívá, protože ví, že tohle ještě není konečná.
A takto to vypadá dnes.